Nový stavební zákon

Z věcného záměru stavebního zákona předloženého Vládě ČR

„U staveb, které budou podléhat povolení, realizovaných bez rozhodnutí stavebního úřadu o povolení stavby, nebude možné dodatečně stavbu povolit. Stavební úřad rovnou přikročí k zahájení řízení o odstranění stavby, vydá rozhodnutí o odstranění stavby a zajistí jeho neprodlený výkon.  (pozn. stavební zákon však počítá s četnými výjimkami, zejména u starších staveb – staveb, které bude možné legalizovat zpětně v rámci dodatečného povolení stavby či pasportizace)

Výjimkou budou rovněž případy, kdy stavebník jednal v dobré víře a nevěděl o protiprávnosti provádění stavby (u omluvitelného mylného vyhodnocení otázky povolovacího režimu stavby nebo v případě následného zrušení již pravomocného povolení stavby v rámci mimořádných opravných prostředků). Vědomost a dobrá víra stavebníka bude posuzována objektivizovaně tak, jako v občanském právu (§ 4 odst. 2 OZ: Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé.). Důkazní břemeno k prokázání předpokladů dobré víry ponese stavebník. Pojetí dobré víry ve veřejném (stavebním) právu vychází ze stejných základů jako úprava v OZ, ovšem vyrovnává se s existencí kogentních norem, které zajišťují ochranu různých veřejných zájmů, a také s požadavkem, aby soulad se zákonem (zákonnost jednání) posuzoval a zajišťoval primárně správní orgán (stavební úřad).

Pro vznik a trvání dobré víry je podstatná zejména doba, která uplynula od vydání nezákonného rozhodnutí, ale také příčina, míra a povaha zjištěné nezákonnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2012, č. j. 4 As 51/2012 – 46).

Nejvyšší správní soud již také vymezil několik případů, kdy se stavebník dobré víry zpravidla dovolávat nemůže. Např. podle rozsudku ze dne 4. 4. 2014, č. j. 4 As 170/2013 – 38, půjde o případ, kdy stavebník provedl stavbu v rozporu s projektovou dokumentací a o odlišnostech provedení stavby oproti schválené projektové dokumentaci zcela nepochybně věděl. Není přitom rozhodující, zda provedené úpravy byly ku prospěchu věci: „…stěžovatel totiž na provedené změny předmětné stavby a jejich charakter opakovaně odkazuje, nijak je nezpochybňuje a dokonce tvrdí, že podal návrh na zahájení řízení o změně stavby před dokončením. Stěžovatel tudíž v žádném případě nemohl být v dobré víře ohledně souladu provedených stavebních úprav se stavebním povolením.“

Podobně v rozsudku ze dne 30. 8. 2018, č. j. 1 As 91/2018 – 27 Nejvyšší správní soud uvedl: „Popis, jak má dojít k napravení současného nezákonného stavu v budoucnu je v dané věci nepodstatný, neboť správní orgány rozhodují dle stavu platného k době vydání rozhodnutí, stejně tak soudy přezkoumávají rozhodnutí správních orgánů z tohoto hlediska. Stěžovatelé si od počátku byli vědomi, že stavbu realizovali bez příslušného rozhodnutí či opatření stavebního úřadu, musí být proto připraveni nést i následky takové situace.“